Smashing Pumpkins
Nové EP smašinů,které vyšlo ku příležitosti nového tour Smashing Pumpkins!!!Tak se stačí jen doufat,že brzy vydají brzy nové cd:-)
Mansonak | 26.9.2008, 21:16 | trvalý odkaz
Smashing Pumpkins
The Smashing Pumpkins je americká alternative-rocková skupina z Chicaga, kterou založil roku 1988 Billy Corgan. Stala jednou z nejznámějších představitelů grunge a alternativní hudby 90.let, kdy byli srovnáváni s kapelami jako Nirvana, Soundgarden či Pearl Jam. Po rozpadu v roce 2000 se roku 2007 opět sešli a vydali album.
První domácí nahrávky byly vytvořeny v červnu 1988 na kterých ještě hraje Billy na basu a zpívá a James Iha na kytaru jako doprovod používají automacké bicí. Téhož roku se Billy seznámil s D´arcy Wretzky která hrála na housle a hoboj, ale chtěla začít hrát na basu. Naučila se to velmi rychle a tak mohli společně vystoupit 10. září 1988 v klubu Avalon. Bylo jim slíbeno, že mohou hrát další koncerty pokud vymění automatického bubeníka za živého. Tak se rozhodl Billy nějákého vyhledat a seznámil se s Jimmy Chamberlin, který té doby hrával v jazzových kapelách, ale rychle si zvykl na metalový zvuk tehdejších Pumpkins (který časem začal sám utvářet svými rytmickými modely a sóly). Jejich první společný koncert se jmenoval „Light Into Dark“ (Ze světla do tmy) a odehrál se ve slavném chicagském klubu Cabaret Metro. S té doby pochází i jejich první demo nahrávky Sun a My Dahlia.
Jejich první singl I Am One vyšel v květnu 1990, a hned sklidil úspěch svým metalovo/grungeovým stylem (v té době velice populárním). Následoval další singl Tristessa (na přebalu je logo seattleského vydavatelství SUB POP, v té době hlavního vydavatele grungeových nahrávek. V květnu 1991 konečně vyšlo debutové album Gish pod labelem VIRGIN (Caroline). Bohužel v tu samou dobu vyšlo další zásadní album Nevermind od Nirvany, což snížilo prodej alba Pumpkins. Na albu kromě je kromě prvních dvou singlů dalších osm skvělých písní (Siva, Window Paine a Daydream - jediná píseň, v které D´arcy zpívá sólový vokál). Toto album bylo asi jediné, na kterém byli Pumpkins v naprosté souhře a bez rozepří, je zcela rockové bez elektroniky a rozmáchlého aranžmá použitého na pozdějších albech. Nasledovalo světové turné které se protáhlo na 18 měsíců a Pumpkins se vystřídali jako předkapely před Pearl Jam nebo Red Hot Chili Peppers. V této době kapela začala nořit do problémů - Jimmy začal brát heroin, James a D´arcy prošli bolestným rozchodem a Billy začal být čím dál víc arogantní.
K definitivnímu průlomu došlo až s vydáním alba Siamese Dream, i když už v té době byla kapela na pokraji rozpadu (podle některých zdrojů veškeré kytarové a basové linky nahrál sám Corgan). Na album se s přispěním producenta Butche Viga dostávají různé příkrasy jako smyčce a zvony což dělá z alba více mainstreamovou záležitost. Singlový hit Cherub Rock je ještě typicky tvrdý, ale další hitové skladby jako Today nebo Disarm jsou už na pomezí s popem. Kapela se jakžtakž usmířila a vydala se na velké turné na slavném putovním festivalu Lullapalooza dokonce nahradili kapelu Nirvana. Aby kapela uspokojila rozrůstající se masu fanoušků vydali roku 1994 kolekci B-stran Pisces Iscariot. Které opět sklidilo úspěch. Už v této době Corgan připravoval další velkolepé koncepční album které by spojilo elektrické, akustické i orchestrální písně se spoustou jiných stylů.
Nahrávání Mellon Collie and the Infinite Sadness probíhalo v klidu a pohodě s novým producentem Floodem, který vytvořil ještě vznešenější aranžmá než bylo na předchozím albu. Na tomto témeř sto minutovém albu se vystřídá mnoho stylů počínaje art-rockem přes metal po typické popové písně. Hlavní nedostatek tohoto alba je právě jeho vyhraněnost od popěvků až k naprosto tvrdým kouskům. Album je koncepčně propojeno motivem denního cyklu a beznadějí. Album sklidilo obrovský úspěch po celém světě (prodalo se ho přes 16 mil.) a na turné si kapela najala pomocného klávesistu Jonathana Melvoina (ten bohůžel turné nepřežil). V červenci 1996 se smrtelně předávkoval heroinem a ani zdrogovaný Chamberlin ho nezachránil. Kapela se ho rozhodla vyhodit a nahradila ho Mattem Walkerem. Poté co se téhož roku Billy rozvedl, rozhodl se že, už nevytvoří další rockové album.
První krůčky k elektronické hudbě se projevily v písni k filmu Batman a Robin (The End is the Beginning is the End). Nahrávání alba Adore bylo zdlouhavé, protože si Pumpkins nevědeli rady bez Chamberlina a s automatickými bicími. Většina písní na albu je pomalejší a klidnější a hlavně působí velice uměle, nejlepší se jeví skladby podle starého stylu jako Perfect či Annie-Dog. I když se album u kritiků setkalo s velkým ohlasem, u fanoušků to byl propadák. Proto se Corgan rohodl opět vrátit k syrové a tvrdé muzice, proto vzal na milost i Chamberlina a začal pracovat na nových písních. Během nahrávání alba Machina/The Machines of God se s kapelou rozloučila D´Arcy a Billy jí nahradil Melissou auf der Maur (ex-HOLE), ale basové party už byly hotové takže se objevila až na koncertech a fotografiích. MACHINA znamenala pro kapelu návrat k tvrdým pasážím z Mellon Collie, ale i k některým postupům z Adore. První singl a největší hit byla emocemi nabitá píseň Everlasting Gaze. Po turné se ovšem Corgan rozhodl kapelu rozpustit (oficialně pro něj není v moderní době plné popu místo, neoficiálně pro slabou prodejnost posledních dvou alb). Nasledovalo poslední rozlučkové turné zakončené na místě jejich počátku v klubu Cabaret Metro. Rokem 2000 byla tako skvělá kapela rozpuštěna. Billy ještě po internetu vydal nepoužitý materiál z MACHINY pod názvem Machina II/The Friends & Enemies of Modern Music.
A roku 2001 bylo vydáno greatest hits album Rotten Apples a v limitované edici i B-strany a rarity Judas O.
Mansonak | 26.9.2008, 21:07 | trvalý odkaz